Umění západu a umění východu si u mě podaly ruce.

Až do svých 33 let jsem se věnovala výhradně koním. Koně byli pro mě vždy koníčkem číslo jedna. Časově i finančně mi jedno takové hobby bohatě stačilo. Jezdectví a kontakt s koňmi mě naplňovalo fyzicky i psychicky. Vždycky jsem si ale říkala, že bych chtěla umět nějaké asijské bojové umění. Ani ne tak kvůli tomu boji, ale líbila se mi celková filozofie, zušlechťování vlastního těla i ducha. Umět ale něco takového pořádně, chce celého člověka. Navíc já, se svojí fyzickou konstitucí, jsem si neuměla představit, že by se mnou někdo fláknul o zem. Nicméně jsem záviděla, vidouc někoho, jak ovládá kung-fu. Ve filmu jsem také poprvé viděla lidi, kteří se ladně, pomalu a plynule pohybovaly někde v parku. Nezasvěcenými jsou tito lidé obvykle označováni za blázny. Nevěděla jsem oč jde, ale byla jsem uchvácená tou krásou a přála jsem si to umět také.

Že se jedná o Tchai-ťi (česky se tomu říká Taiči) jsem se dověděla až nedávno. A když jsem zjistila, že se vyučuje dokonce v našem městě, měla jsem nutkání tam jít. Dost jsem z různých rozumových důvodů váhala, ale když mi vnitřní hlas něco říká, tak se ho snažím poslechnout. Musím říct, že to, že jsem začala cvičit Taiči, byla asi nejlepší událost, která se v mém životě stala, za posledních několik let. Úplně mě to uchvátilo. Ne, že bych kvůli tomu odsunula koně. To v mém případě nehrozí. Našla jsem ale něco, co jsem v tu chvíli potřebovala. Trochu víc se věnovat sobě. Koně jsou obrovská řehole, teda pokud se snažíte jako já, blázen, to dělat pořádně. Když každý den myslíte na to, že musíte vypohybovat koně, udělat tohle a tamto, aby vaše předešlá práce nepřišla v niveč, občas zapomenete, že to děláte hlavně pro radost. U koní jsem byla každý den, mám odježděno tisíce a tisíce hodin. Takže trochu rozptýlení, tentokrát mezi dvounožci, mi přišlo vhod.

Cvičením Taiči se mi splnil sen, dělat bojové umění, protože Taiči jsou vlastně bojové pohyby, ale prováděné velmi pomalu a uvolněně, takže vypadají spíše jako tanec. A jak se často říká práci s koňmi? Tanec s koňmi! To, kolik toho má jezdectví a Taiči společného, mě fascinuje. Obojí je každopádně umění. Krása. Obojí nás povznáší a zdokonaluje. Učí nás trpělivosti, pokoru, sebeovládání. Jak úžasné! Tyto aspekty se dají jen těžko vysvětlit. Pokud jste v životě něčím takovým neprošli, nepochopíte. Pochopíte, pokud jste sportovci, pokud hrajete na hudební nástroj, učíte se jazyk, programujete, cokoliv děláte a musíte pracovat sami na sobě. Sebezapření a odříkání a podobné nepopulární věci jsou toho součástí. Lidé chtějí rychlé výsledky. Nejsou ochotni obětovat své pohodlí, čas. Nechtějí si připouštět své nedostatky a nechtějí se vzdát svého ega. Tak se nikdy nepohnete dál, nezdokonalíte se. Budete si jen dál stěžovat a nebudete mít rád sám sebe a tím ani okolí. Pokud si tohle nedokážete připustit, neuspějete ani v Taiči ani u koní. Proto je to právě tak skvělé. Učí nás to být lepšími. Ne pro nikoho jiného, ale sami pro sebe.

Kromě zušlechťování našich lidských kvalit samozřejmě vylepšujeme i naší fyzickou schránku. A jak se říká, v zdravém těle, zdravý duch. Tento výrok by se měl vytesat do kamene. Kdyby se každý, kdo má nějaký splín a negativní myšlenky, sebral a šel si zacvičit nebo zajezdit na koni, to by byla paráda! A světe div se, kam mizí všechny ty civilizační choroby? Podívejte se na číňany. To myslím vážně. Ty považují za samozřejmost každodenní cvičení, pohyb. Vyzařuje z nich pozitivní nálada a nemocemi trpí oproti západním zemím minimálně.

Splynutí s koněm, ať už během ježdění, nebo při práci ze země, je splynutí s přírodou, s naší původní podstatou a vesmírnou energií vůbec. To zní většině z vás asi šíleně, ale nebojte, nejsem fanatik žádné sekty ani náboženství. Chraň bůh. :o) Podobné věci bytostně nesnáším. Ale ze zkušenosti vím, že když dělám s koněm, dostávám se občas trochu do jiných dimenzí, než jaké jsme v našem materiálním světě ochotni si připustit. To, že mezi koňmi existuje telepatie, je vědecky dokázáno. Lidé tyto schopnosti většinou nemají, protože ztratili cit a schopnost pracovat se svojí energií. Pokud podobným věcem vůbec nevěříte, nezatracujte to, jenom protože jste nikdy nic takového nezažili. Můžete cvičit Taiči a jezdit na koni, bez toho, aniž byste pomysleli na nějaké energie a duchovní stránku. Ale tak nikdy neproniknete do podstaty. To, co tady píšu, není nic nového. Jen je to asi trochu nepřijatelně podané pro vás, materialisty. Jednoduchý příklad z tradiční jezdecké školy. Dívej se kam jedeš! To uzná každý koňák, že už někdy slyšel. Krásný příklad. Když se někam dívám, tak na to i myslím. A když na to myslím, tak se i mé tělo přizpůsobuje tomu, co chci. To dává koni signál, co má dělat. Čím víc se budete zabývat pomůckami a rozpitvávat, kde má být přesně ruka, noha, tím to bude horší. Protože svou mysl odpoutáváte od toho hlavního, co jste vlastně chtěli. A tím matete koně. Takže bez prvotní myšlenky, která většinou stačí, pokud už jste s koněm tzv. na jedné vlně, se budete stále trápit. Vaším cílem vlastně je, aby se vaše energie, vaše myšlení, stalo součástí koně a naopak. Stejně tak v Taiči. Při cvičení se dostáváte do spojení s přírodou a okolní energií. Taiči se také říká meditace v pohybu. O tom už se tady rozepisovat nebudu. To jsou všechno velmi těžko vysvětlitelné věci a pokud se jimi vůbec nezabýváte, nemohou vám nic říkat. Před časem bych také vůbec nevěděla, o čem to tady teď plácám. No nic. Chtěla jsem vám jen sdělit. Koňáci, pokud by se u vás našlo trochu času i na něco jiného, než jsou koně, doporučuji Taiči.

Tedˇ mě napadla další společná věc. Práce s rovnováhou. Ježdění a Taiči, když si odmyslíme duchovní věci, nejsou nic jiného než neustálá plynulá práce s těžištěm a rovnováhou. Takže chceme dospět s koněm nejen k myšlenkové, ale i fyzikální jednotě. To je důležité pro naší bezpečnost, hladký výkon, zdraví jezdce i koně. Přesně to samé platí i v bojových umění. A napadají mě další a další věci. Ale to už bych asi musela napsat knihu. Už teď jste podali výkon, jestliže jste dočetli až sem.

Takže Taičisti, pokud se chcete naučit ovládat své emoce, (což je mimochodem další společný rys, který mě teď napadl) hledáte kontakt s přírodou, chcete se zdokonalovat atd., zkuste i koně. Budete fascinováni možná ještě víc, než já z Taiči.

Poděkování: Patří osobě jménem Petr Pavelec, za to, že učí Taiči.