25.-26. 7. 2015 jsem se účastnila Appaloosa Show v Roupově na Galloway farmě. Jedná se o chovatelskou přehlídku pořádanou českým Appa klubem, přičemž nasbírané body v soutěžích se připisují koním a jezdcům v celosvětovém registru Appaloosa Horse Clubu v USA. Odtud přijel i rozhodčí - trenér roku 2012 - Steve Cruse. V rámci show jsou vypsány i soutěže pro ostatní plemena a jezdce, kteří nejsou registrovaní u AHC, tzv. All Breeds třídy. Závody jsou jedinečné tím, že v jejich rámci můžete vidět jak všechny westernové disciplíny, včetně dobytkářských, tak i předvedení koní v anglické výstroji, včetně skokových dovedností. Cílem je předvést plemeno Appaloosa jako všestranně využitelné plemeno. Účast byla opravdu hojná, tolik krásných Appaloos na jednom místě jen tak neuvidíte.
V sobotu jsem jela ve 3 anglických disciplínách s Go Princess Rosie. Dopoledne jsme se účastnily i jednoho Halteru, což je předvádění koně ze země na ohlávce, a to Most Colorful at Halter. V této soutěži se kromě stavby těla posuzuje hlavně barevnost koně. Halteru jsem se účastnila pouze pro ten pocit, stát s Rosie mezi těmi krásnými koňmi. Je to opravdu krásný pohled, barevnost Appaloos je tak pestrá, že přechází zrak. Jinak Halter nemám ráda, protože příprava vzhledu, jakou musí koně podstoupit, aby měli šanci se umístit, je podle mě nefér. Koním se vyholují uši, stříhají rousy na spěnkách, přebytečné chlupy, lakují kopyta. To jsou všechno přirozené ochrany koně, které mají svůj význam, a my bychom jich neměli zbavovat, kvůli naší marnivosti.
V sedle jsem jela s Rosie Hunter Under Saddle, Hunt Seat Equitation a Hunter Hack. Tzv. Hunter znamená v překladu lovecký kůň. Hunterový koně by měli mít pohodlné a prostorné chody a měli by umět ochotně překonávat překážky, stejně jako při honech v terénu. Hunter Under Saddle je jako westernový pleasure, ale v anglické výstroji. Všichni koně jedou společně na jízdárně, posuzují se hlavně chody a sestavení koně. V soutěži bylo narváno. Koně se kolem nás míhali a Rosie se chovala statečně a mravně. Na závodech a v takovém prostředí byla se mnou poprvé. Také jsem jí vzala hlavně proto, abych si vyzkoušela, jak se bude chovat a jak to zvládne. Při její přecitlivělosti a předchozích špatných zkušenostech to zvládla mistrně, téměř jako starý mazák. Žádné vyhazování, vzdorovitost a panikaření. Hunterové disciplíny jsou pro Rosie ideální, hodí se na ně stavbou těla i svými chody. Bohužel současná představa o správně připraveném koni ve sportu je zdegenerovaná. Rozhodčí požadují mrtvolně se pohybující jedince s hlavami v úrovni kohoutku, takže koně vypadají spíš jako bludné mrtvoly, než krásně se nesoucí zvíře, které má jiskru, vyklenutý krk, podsazenou záď a na kterém je radost jezdit. Chtěla bych vidět takto sestavené koně na nějakém honu. Tyto nesmyslné požadavky na sestavení nebyly na westernových závodech obvyklé. Podíváte-li se na záznamy, zjistíte, že sestavení koní westernových se nijak nelišilo od klasického ("anglického") sestavení. Protože western z klasického ježdění pochází a dříve ještě nebyl sportovně zprzněn. Koně byly prakticky využíváni, takže pro takové nesmysly, jako hlava u země na prověšených otěžích, nebylo místo. V hunterových disciplínách je to o něco lepší, ale stejně jsme s Rosie poněkud vyčnívali. Jezdím Rosie klasicky, tak aby se vznesla, předvedla se a chodila prostorně. Takže je jasné, že jsme se nemohli umístit. Já byla ale šťastná, Rosie byla skvělá. Samozřejmě to chce ještě spoustu práce, ale jako začátek prostě úžasné. Hunt Seat Equitation jsme byli myslím 3., to je něco jako Horsemanship, krátká úloha, hodnotí se hlavně jezdec. Nejzábavnější byl asi Hunter Hack, což jsou dva skoky za sebou. Rosie ještě moc skákat neumí, o mě nemluvě, a přípravě jsme věnovali asi dva víkendy. První skok byl v pořádku, ale druhý vybočila. To dělá zatím často, což je způsobeno mojí i její nezkušeností se skákáním. Přestože jsme to jen tak zkusili, získali jsme 3. místo. Na skákání ale musíme opravdu hodně zapracovat.
Před show byly ve čtvrtek a v pátek společné tréninky. Rosie celkově tedy zvládla dva tréninkové a jeden závodní den v cizím prostředí v hale, mezi koňmi - obvykle jezdíme sami, převážně v terénu, nemáme jízdárnu. Snažila se spolupracovat, to mě potěšilo nejvíc. Hodiny trpělivé práce se vyplatily. Její opravdu špatná jezditelnost, když ke mně přišla, se viditelně zlepšila. Stejně tak celkové chování a přístup k lidem. Cval na levou nohu, který byl nemyslitelný, se po odblokování zad stal normální. Z Rosie se stává celkem spolehlivý milý kůň, čemuž by před třemi lety nikdo nevěřil.
Westernové disciplíny jsme si s Rosie nechali ujít, jednak jsem na prvních závodech nechtěla překročit její míru a pak, podle pravidel, bychom museli podle věku koně jet jednoruč na páce, na což ještě není připravená. Je jí sice 8 let, ale já jí mám pouze 3 roky. Převážně jsem jí jezdila na bosalu. Teprve nedávno jsem jí začala zbavovat odporu k udidlu. Takže druhý den patřil Bobině.
Bobi je kříženec hucula s arabem, je to menší koník bez původu. Je to ovšem kůň k nezaplacení. Její charakter a přátelská povaha je jedinečná. Kdo měl to štěstí, se s ní setkat, to potvrdí. Přestože příjezd na show nebyl pro Bobinu zrovna příznivý, dokázala získat dvě první a jedno druhé místo. Bobina je totiž alergik a je háklivá na špatný vzduch a nekvalitní seno. Seno bylo perfektní, ale box, ve kterém byla první noc, byl pro ní peklem. V těch šílených vedrech bylo v boxe asi padesát stupňů. Čpavek a špatná ventilace udělali své a Bobi ráno mohla sotva dýchat. Po domluvě s ochotným majitelem ranče jsem Bobi i Rosie přemístili do malého výběhu. Dýchání se pobytem venku a ochlazením počasí dalo do pořádku, takže jsem nakonec s Bobi v neděli ráno mohla startovat v All Breeds třídách a to v disciplínách Trail open, Ranch Horse Trail a Ranch Horse Pleasure. Disciplíny Ranch Horse se mi líbí, protože právě v nich se hodnotí všestranný dobře přiježděný kůň na lehkém kontaktu a nezáleží na tom, jak jste vyparáděný a že nemáte nalakované nehtíčky. Trail je z těch all aroundových disciplín asi nejobjektivněji hodnotitelná disciplína, plynulé překonání překážek je nejdůležitější, takže Bobi má šanci porazit právě všechny mrtvoly s rodokmenem. Když říkám mrtvoly, myslím tím to, že chodí nepřirozeně pomalu s hlavou dole, což velmi namáhá pohybový aparát a v praxi je to opravdu k ničemu. Snad se dožiju toho, že se westernové sportovní ježdění vrátí ke kořenům a vymýtí všechny nešvary, které se časem do westernového sportu dostaly. Nedivím se, že westernové ježdění má tak špatnou pověst mezi klasickými jezdci. Vůbec se nedivím. Právě protože se ve westernovém sportu pohybuji několik let. Také jsem tak jezdila. Také jsem tak trénovala. Naštěstí jsem prozřela a moje koně jsou díky tomu šťastnější. A o to by mělo jít především.
Při práci na ranči i při obyčejné vyjížďce potřebujete spolehlivého všestranného koně a využijete cviky jako je ustupování na holeň v praxi. Všechno co koně učíme by mělo mít praktický smysl a vést k dokonale prostupnému a nasvalenému koni. Šaškování na jízdárně, které má za následek akorát to, že poškozujete pohybový aparát koně, a navíc z něj děláte bezmyšlenkovitého osla, který se bojí pohnout, aby nedostal špornou, nebo škubnutí v hubě, podle mě žádný přínosný význam nemá. Nepočítám-li vyhoněné ego jezdce hromadícího poháry na poličce. Pokud oslavovaný trenér s úspěchy na závodech neví, jak správně jet dovnitř plec, nebo co to vlastně je, tak kam jsme se to dostali?
Můj článek bohužel zase sklouzl ke kritice. Tohle ale měl být oslavný a radostný článek. Dlouho mi trvalo, než jsem se do jeho psaní pustila. Nikdo si totiž neumí představit, jaký význam měla účast na show pro mě osobně. Vlastně to byl takový malý zázrak. Spíš velký. Od zdravotních problémů mých, koní, až po ty finanční. To, že jsem mohla ještě jednou zažít tu atmosféru, to, že jsem byla schopná koně předvést, vzhledem ke všem nepříznivým okolnostem, má pro mě obrovskou cenu. Závody byly jakousi třešničkou na dortu, za veškerá má snažení. Děkuji všem, kteří mi to umožnili, i kteří mi to ztížili. Děkuji pořadatelům a Appa klubu. Především ale děkuji sobě a svým koním, že jsme to spolu dokázali.