Lekce od nejlepšího učitele

Miluji svého koně, že mi dává v dané chvíli přesně to, co si zasloužím.

Včera jsem chtěla Šmudlinu jenom nakrmit, protože jsem si deště a větru už užila předtím na Bobině. Volám, rachtám s kyblíkem se žrádlem, Šmudlina nic. Nejradši bych už jela domů, ale je mi líto drahého krmení v kyblíku. Vydám se tedy tím bahnitým výběhem za ní. Volám, Šmudlina stále stojí u sena, koukne na mě, ale ani jí nenapadne vyvíjet nějaký pohyb v tom hlubokém bahně. Dojdu tedy téměř až k seníku, nebo spíš probrodím, a Šmudlinu odeženu od seníku a následně jí nabídnu přivolání. Šmudlina dorazí, já samozřejmě nasupená, že jí musím přemlouvat, aby se šla laskavě napapat a musím kvůli tomu probrodit celý výběh. Takže jí nadávám a začínám jí neomaleně nandávat ohlávku. V tu chvíli Šmudlina předvede jeden ze svých dokonalých rollbacků a zdrhá tryskem na druhý konec výběhu. Následuje několik Šmudliných trysků z jednoho konce výběhu na druhý a moje pomalé brodění za ní. Když Šmudlina uznala za dostačující, moje proškolení v tom, jak jí budu nandavat ohlávku a jak se k ní budu chovat, přijala moji výzvu a přišla ke mě. V klidu si nechala nasadit ohlávku a odvést na krmení. Já samozřejmě bláto až za ušima, ale bohatší o další lekci od koňské osobnosti, jako je Šmudlina. Koně, jako je ona, vám dají okamžitě najevo, když se chováte nevhodně. V tomhle případě to byl vztek a hrubost. Žádná velká hrubost, ale pro Šmudlinu už hrubost. Proto také většina lidí tyto koně nesnáší, protože když s nimi neumí zacházet, hází vinu na koně, že je to magor a že se s ním nedá pracovat. Já je zbožňuji, protože právě tito koně nas zdokonalují, zjemňují a učí pokoře. Jsou naším zrcadlem. S ideálními pracovními koňmi, kteří si nechají všechno líbit, umí dělat každý. Ale kolik takových koní je? A co s těmi ostatními? Právě umět využít potenciál u každého koně je umění. Najít způsob, který vyhovuje danému koni, aby ochotně spolupracoval. To je koňařství.