1. podzimní závody Working Equitation Karlovy Vary 13. 9. 2014
Sobotní ráno nevypadalo zrovna příznivě. Proudy vody se řinuly z oblohy a tmavá barva nevěstila nic dobrého. Přesto jsem se vypravila do Rosnic u Karlových Varů, kde se 13. září 2014 konaly 1. podzimní Working Equitation závody. Cestou jsem si nemohla odpustit stavit se v prodejně Jana Horse, která je po cestě a hned za rohem od Rosnic. Návštěva jezdecké prodejny je pro mě něco jako svátek, což jistě znají všichni koňáci. Když jsem vbíhala do prodejny, ještě cedilo o sto šest. To bylo asi 9 hodin. O notně později, když jsem vycházela, už nepršelo. A tento stav již vydržel celý den. Řekla bych, že počasí bylo úplně dokonalé. Ani vedro, ani zima, sluníčko, prostě nádhera. Myslím, že takové počasí nikdo po deštivém ránu nečekal.
Rosnická jízdárna sice vypadala místy jako jezero, ale všichni koně i jezdci si s tím v průběhu závodů poradili bez problémů. Rosnický areál je skromný, kompaktní areál s mnoha menšími výběhy. Žádný přepychový řanč pro snoby, ale spíše příjemné místo pro obyčejné milovníky koní. Mají zde dokonce i halu. Sice ne zrovna s nejrovnějším povrchem, ale aspoň nebyl hluboký a lepší jakákoliv hala než žádná, že. Boxové stáje nic pro mě, zastánce pastevního ustájení. Najdete zde ale i venkovní boxy, které už mi připadaly vzdušnější a světlejší. Na venkovní jízdárně najdete zásoby skokového materiálu a přilehlou kruhovku, která se dá dobře využít jako tzv. zvířecí ohrádka při závodech Working Equitation. Hned vedle areálu je velký hostinec, kde se můžete najíst a doplnit tekutiny, případně nějaké vypustit.
Dopolední program vyplnila otevřená soutěž ovladatelnosti pro jezdce a koně všech věků a kategorií. Na startu se sešlo asi 17 dvojic. Každý si tak mohl vyzkoušet, jak zvládne překážky jako jsou můstek, ulička se zvonkem, slalom, různorodý podklad atd. Asi největší potíže měli jezdci s brankou, i přestože byla v této soutěži pouze z provazu. Korektní projetí brankou jsem za celý den viděla asi dvakrát. K vidění byli rozličné dvojice s nejrůznějším jezdeckým vybavením. Převládala anglická sedla, westernové sedlo bylo asi jediné, dokonce se jelo na McCLellanu. Vyskytly se i dvojice s vybavením ve španělském stylu, což se na závody WE hodí nejvíce. I zde se bohužel ukázalo, že pěkná výbava, ani kvalitní kůň jezdce nedělají. Proč má mladý a nezkušený kůň, který nosí úplně převrácený krk, v hubě páku, je mi opravdu záhadou. Pravděpodobně protože je stylová. Celková úroveň jezdců dopolední soutěže byla nízká, což se dá sice v takové kategorii předpokládat, ale i u mladých jezdkyň s všelijakými koňmi by bylo pěkné vidět lepší styl a kůň pod kontrolou. Někteří příjemně překvapily a na první pohled byl vidět jezdecký talent. Nejmladší jezdyni byly pouhé 4 roky a vesele mávala divákům a jízdu s vodičem si užívala.
Odpolední program zahájil drezůrní test základní třídy Z a střední třídy S. To už se koukalo lépe. Ve zkoušce ovladatelnosti a rychlostním testu S startovaly tři dvojice a uzavíraly soutěžní odpoledne za nadšené podpory diváků. Rychlostní test je určitě nejatraktivnější podívaná, pro koně i jezdce samozřejmě nejobtížnější. Kůň i jezdec musí zvládnout střídání rychlých a klidných pasáží, přeskoky v slalomu a následné zklidnění u branky nebo sidepasu. Celkovým vítězem se stal usměvavý Břetislav Růžička se zkušeným parkurákem Legolasem. Kůň i jezdec působili vyrovnaným a klidným dojmem, což jsem ocenila ještě víc než jeho bravurní přeskoky. Nutno říct, bez použití šporen. Asi nejpěknější dvojící byla pravděpodobně Stanislava Kindlová s PRE valachem Bann Pll s tradičními bambulkami ve hřívě. Na jejich pěkném výkonu se mi nelíbilo přílišné použití šporen, s čímž by jistě Bann Pll podle jeho vyhazování souhlasil.
Shrnu-li dojmy z celého dne. Připadala jsem si spíše jako na hobíčkách, než na oficiálních závodech. Což nepovažuji za negativum, spíše naopak. Atmosféra byla příjemná, žádné stresy nebo nevraživá nálada. Nejsem si jístá, zda bylo vše přesně podle pravidel. (například vedení koní na parelovkách) Co se mi nelíbilo, bylo vyznačení drezúrního obdélníku z třepotavé pásky a uvítala bych označení dvojic startovními čísly. Pořádání závodů WE je velmi náročné. Musíte zajistit jednak drezůrní obdélník a zároveň kolbiště s různorodými překážkami a vše časově zorganizovat podle jednotlivých tříd. Nemluvě o zajištění telat pro dobytkářskou část, která se zatím u nás nejezdí. Takže pořadatelský masakr. Ze zkušeností vím, kolik je to starostí závody pořádat. Proto patří pořadatelům obrovský dík, že se do toho pouští. Je to opravdu chvályhodná činnost. Jsem opravdu ráda, že se u nás závody WE začaly jezdit. Podle mě jsou mnohem přínosnější, než časté zavedené parkurové závody. Jednoduchý skok je součástí zkoušky ovladatelnosti a to myslím bohatě stačí. Naučit se otevírat branku, přejít můstek, umět praktické dovednosti a zdokonalit se v přiježděnosti je podle mne mnohem přínosnější než skákat dva metry vysoko, což je pro koně absolutně nepřirozené. Working Equitation znamená v překladu pracovní jezdectví, a to se mi líbí. Praktické užití naučených dovedností, žádné zbytečné naparování v obdélníku nebo přepínání fyzických možností na kolbišti. Je jisté, že se jednou ze závodů WE stane to, co se všemi ostatními. Půjde o peníze. Teď, když je WE u nás v kolébce, užívejme si rodinné a přátelské atmosféry na závodech a buďme vděčni pořadatelům, že nám dávají možnost WE jezdit a zdokonalovat tak své ježdění. Obdivujme všechny závodníky za odvahu a těšme se z radosti z ježdění, ať už jezdíme vysloužilce na parelce nebo prvotřídního vyšperkovaného PRE. Díky CSWE, rozhodčím, učástníkům, pořadatelům. Díky všem!
PS: Článek vyjadřuje čistě moje názory, se kterými nemusíte souhlasit. Děkuji.
PS: Omluvte případné pravopisné chyby. Pamět na pravopis jde v nepřímé úměrnosti s věkem. Děkuji.